Přehrávač MP3 (V novém okně)
Články - Recenze
Písničkáři Slávek Janoušek, Jaroslav Samson Lenk a Vlasta Redl vydali společnou desku Kde domov můj, inspirovanou Čechami, Moravou i zájezdem do Ameriky, na který se vydali ještě před tím, než desku dotočili. Je to konečně deska, na kterou se dá i tancovat, dodává zpěvák a instrumentalista Vlasta Redl.
Tři písničkáři natočili koncem osmdesátých let pro Supraphon album Zůstali jsme doma. Další společnou desku jsme plánovali od léta 1993, říká Slávek Janoušek, bývalý učitel češtiny a výtvarné výchovy. Písničky, které jsme společně vybírali, často doznaly velkých změn. Ty svoje bych hrál sólově úplně jinak.
Píseň Počkej si na radost byla zaranžována jako rock´n´roll, skladba Zůstat tam, kde jsem je naopak nahrána jen s klávesami a se španělkou. Janouškovy písničky se odlehčily, říká Lenk, je v nich méně učitelování a víc legrace. Nejde však jenom o humor: Slávek Janoušek pro album napsal nejsilnější píseň Spokojená společnost, jakousi sondu do lidské bezohlednosti  a kořistnictví. Vlasta Redl přispěl například milostnou baladou Hrála mi Julii, Jaroslav Samson Lenk satirou Emigrantský valčík.
Hodně se asi bude v rádiích pouštět Spánembohem zvostávejte, říká Slávek Janoušek, které říkáme Goya. To jsem přinesl tříapůlminutový valčík, který nám neseděl a chtěli jsme ho zahodit. Najednou Vlasta dostal nápad, vzal kytaru a předělal ho na živější dvouminutovou verzi.
Někdy jsme se o písničky hádali, říká Lenk, ale mnohé se vyjasnilo, když jsme odjeli do Spojených států. Naše deska není o Americe, ale ta cesta nám pomohla, abychom získali patřičný nadhled nejen nad našimi písničkami, ale i nad domovem. Jak přednést západočeskou lidovku Když jsem vandroval Američanům, aby ji pochopili? Udělali jsme si zní legraci.
Album Kde domov můj je velmi svobodné v tom, že tři písničkáři necítí zábrany před žádným stylem včetně tanečního techna (Polopravda o hrubé mouce). Na druhou stranu je jejich deska až příliš hudebně rozlétaná do mnoha stran. Lidi o mně mají nějakou představu, říká Redl, ale musejí se jí zbavit. Polopravda o hrubé mouce je samozřejmě úlet. Ale v této sestavě nás osvobozuje. Všichni tři tvrdí, že důležitý není styl, ale hudebnost a písničkářství. Publikum není rozdělené podle hudebních stylů, ale lidi si vybírají, co jim pasuje - bez ohledu na country, metal nebo techno, dodává Lenk. Naše deska je o tomto otevření hranic.
Po návratu z Ameriky se začali na domov dívat trochu jinak, jakoby z větší dálky a perspektivy. Jakmile se otevřela republika hudbě i světu, říká Lenk, a člověk si může dělat, co chce, hledá najednou domov jinak než dřív. Hledá ho i v sobě. Kde nebo čím vlastně je tady doma...
Sám bych si na podobný projekt netroufl, říká Redl, ale byli jsme tři na to, abychom řekli, že doma nechceme mít svět omezený, ale velký - aniž by to byla Amerika.
Vladimír Vlasák, MF Dnes, 29. 4. 1995