Přehrávač MP3 (V novém okně)
Články - Rozhovory
Lidé teď vnímají celým tělem
říká Slávek Janoušek, který právě vydal nové album s názvem Letadlo

Jedním z těch, kteří se Praze v těchto vypjatých dnech nevyhnuli, ale naopak do ní zamířili, je písničkář Slávek Janoušek. Své nové CD Letadlo pokřtí dnes večer od 20.00 hodin v klubu Mlejn ve Stodůlkách.

LN: Písničky z vašeho nového alba jsou o lásce a také o smrti, žádná velká legrace, spíš poezie...
Já na cédéčka nedávám písničky bavičského charakteru, ty mi připadají vhodnější spíš na koncerty. Na desky vybírám věci jaksi trvalejšího rázu.

LN: Neprezentujete se tentokrát jako hoch s kytarou, přizval jste celou kapelu hezky nazvanou Banda. Měníte styl?
Už dva a půl roku hraju koncerty s elektrickým houslistou Vojtou Kupčíkem, který dodává mým písničkám zvuky, ruchy a hudební plochy. Je to barevnější. Ale protože obecné směřování jde směrem k rytmu a protože si myslím, že lidi už nejsou tolik ochotni soustředěně poslouchat texty jako dřív, zkusil jsem se vydat tímto směrem a podpořil rytmickou sekci. Ono to i na koncertech má s Bandou v zádech jiný tlak.

LN: Máte pocit, že lidi neposlouchají texty tolik, jako dřív?
Určitě, je to všeobecný trend. Nepotřebují jenom poslouchat, vnímají celým tělem. Stačí si vyjet někam na větší festival, třeba do Rudolstadtu - každá skupina má i několik bubeníků a všechno je to hlavně o rytmu.

LN: Letošní léto poznamenaly povodně a vaše jméno figurovalo na mnoha benefičních koncertech...
Byly to zajímavé zážitky. Akcí, kterých jsem se zúčastnil, dopadly dobře, například v Brně týden po povodních byl koncert velkolepý, na náměstí Svobody nebylo sice víc jak tisíc lidí, ale pořád se proměňovali. Vybralo se 317 tisíc a plný náklaďák čistících prostředků. A ještě teď, minulé pondělí jsme hráli s kolegy Lenkem a Redlem v Plzni pro vytopenou polikliniku a i tam to bylo úspěšné. Získalo se 200 tisíc za vstupné a od sponzorů - což jim zaplatí třeba jen vysoušecí techniku na tři měsíce, ale přesto to velký smysl mělo. Vím ale také o několika akcích, kdy se dobrý záměr nezdařil, přestože byl program dobře obsazený. A je zajímavé si o tom přemýšlet.

LN: V osmdesátých letech hledalo publikum ve vašich písničkách ještě další rozměr, teď je to jiné. Jak se vám vede?
Ku příkladu už nehraju jak šílenej, jako v těch osmdesátých letech, kdy se dělalo až 230 hraní za rok. Tohle tempo si dnes už neumím představit. Udržuju si tak 80 až 100 vystoupení za rok, převážně v klubech, jsou to spíš večírky pro spřízněné lidi, které baví ty písně poslouchat a pro které mě baví hrát. A nebo pak s tou Bandou na větších akcích v létě na festivalech.

LN: Cítíte s léty nějakou změnu u vás písničkářů?
Řekl bych, že každému z nás všechno déle trvá, nebo lépe řečeno: skoro každému z nás, ať se každý může vyjmout. Ty svoje nápady dlouze zkoumá, všelijak předělává a piluje, opouští je a zase se k nim vrací, a pokud by mu firma nedala nůž na krk nebo mu ty písničky nevytrhla z ruky nebo kdyby mu peněženka ve studiu nezačala blikat červeně, tak by na nich dělal pořád dál.
 
Marta Švagrová, Lidové noviny 20. 11. 2002