Přehrávač MP3 (V novém okně)
Články - Rozhovory
B r n o - Inspirativní titul Tancuj a zpívej nese třetí album písničkáře Slávka Janouška, jehož aranžmá vychází z většího týmu hudebníků, kteří se na jeho vzniku podíleli. V polovině listopadu zároveň s albem vyjde i souborný zpěvník Písně Slávka Janouška od A do Ž, obsahující písničky z předchozích alb, ze šuplíku i skladby pro divadlo. Na natáčení s autorem spolupracovala brněnská skupina Cimbal Classic, smyčce s cimbálem, a zároveň rocková sestava Vlasty Redla nesoucí výmluvný název Každý den s jiným. "Díky této pestřejší hudební kombinaci se album podobá nejspíš mé první desce Kdo to zavinil. Měl jsem představu, že nějaký nástroj bude skladby propojovat - je jím cello Pavla Barnáše," vysvětlil Janoušek.

Co u muzikanta ovlivňuje výběr nahrávacího studia - jsou to finance? Proč jste se rozjel do vzdáleného Jablonce nad Nisou?
Studio je samozřejmě drahá záležitost. Snažíte se točit v co nejkratším čase a zároveň to neuspěchat. V Jablonci pracuje tým, který dělal velice úspěšnou desku Jarka Nohavici Divné století. Tušil jsem, že práce s těmito lidmi, jež navíc dobře znám, musí dopadnout dobře. Potřeboval jsem dát dohromady kompaktní zvuk smyčců a rockové kapely. Vít Sázavský, tamní hudební režisér, nástroje pospojoval do celku, z něhož nic nevyčuhuje.

Znamená to, že písničkář se samotnou kytarou už by dnes neuspěl?
Písničky jenom s kytarou už přestávají divákům stačit a mně vlastně taky. Koncertuji raději s někým. Má to svůj půvab, když člověk hraje sám někde v malém klubu a vytvoří se tichá a křehká atmosféra. Potom nemá smysl křápat do bicích. Zažil jsem to letos při loučení s létem v Třeboni. Vynechal jsem "hulákací" písně a zpíval spíše balady či tklivé kusy.

Takže se musíte přizpůsobovat vkusu diváků?
Většina českých písničkářů se obklopuje, když ne dalšími muzikanty, tak alespoň barvitějšími zvuky ve studiu. Dneska už těžko někdo vydá desku, kde bude mít dvanáct písní s kytarou a nic jiného.

Název alba Tancuj a zpívej vypovídá o textech?
Těžko se dají shrnout do pár slov, nejspíš jsou o tom, že v krátkém čase, jenž nám je vyměřen, je na světě dobře, když si život umíme dobře zařídit.

Zařídit finančně, společensky - co si pod tím představujete?
Nedělat sobě ani druhým zbytečné problémy, a naopak nepodceňovat, co je pro můj život podstatné, například odpovědnost při psaní a jakékoliv práci.

Co v ní nechcete podceňovat?
Při skládání by se mělo dostat do rovnováhy sdělení, s nímž se chci svěřit, s vnímáním posluchače. Nechci zapomínat, že písnička má taky někoho oslovit. Jestliže si autor tvorbou řeší jenom svůj problém, vrátí se mu to - okruh jeho posluchačů se zúží. To ale nemusí znamenat nic špatného. Je to otázka, co si kdo vybere.

Pro vás je souznění s posluchači rozhodující?
Nejde jenom o souznění - někomu mohou být moje písničky příjemné, jiného mohou naštvat nebo vyburcovat. Důležitá je jakákoliv reakce.

Na předchozím albu Odkud jdeš a kam jste měl písně inspirované pobytem ve Spojených státech (Amerika, Manhattan). Není to jenom módní hit - jezdit do Spojených států, dalo vám to něco muzikantsky?
Většina lidí si myslí, že Ameriku důvěrně zná - z filmů a seriálů, a přitom jim připadá jako vzdálený kosmos. Je příjemné zjistit, že je to téměř stejné u Michiganského jezera, jako kdybych jel třeba do Chocně na koupaliště.

Je to opravdu srovnatelné, v jakém smyslu?
Díky minulé době vznikla z Ameriky modla, takže člověk si tím splní dávný sen. Ale když se tam octnete, nemáte už pocit, že místo je tolik nedostupné a exotické. Ale to si člověk uvědomí právě jen tehdy, když se tam podívá.

A hudební inspirace...
Každý den mě to hnalo na návštěvy koncertů a klubů s živou muzikou. Přišel jsem třeba na kapelu - Američani snad všemu říkají country - ale já jsem si připadal jako u nás v Kolíně. Jiní muzikanti zase předváděli neskutečná kouzla s nástroji, hráli a bavili světově a při povídání s nimi jsem zjistil, že v životě nebyli za hranicemi státu Idaho. Je to spousta zážitků, a tím i inspirace, protože já skládám právě na základě prožitků.
Brno, 1997