Hospodský uměl zamhouřit oko
A naše mládí nedal nám znát
Když napsal na cejch zkušenou rukou
Pánovi fernet a vám bechera
Býval jsem tenkrát veselý v jádru
A hořký pití vždycky míval jsem rád
Já byl ten fernet švihák v tmavým kvádru
Do tebe blázen až na kvadrát

Tys byla becher plesově bílý
Melancholická rozněžnělá
Na vlastní kuráž oba jsme pili
Protože já chtěl ty jsi chtěla
Pár bloků domů Nevzbudit vaše
Když nedočkavá srdce běží stovku
Pak tvoje ústa potmě jsem našel
Spolu jsme pili fernetovku

Chutnalas krásné opojnou chutí
Já z tebe šílel jako malý
K ničemu jsem tě nemusel nutit
Navzájem jsme se ochutnali
Pak soused v chodbě rozsvítil světla
Ty pod schody jsi na sáňkách už nechtěla být
Tvá světloplachá touha se lekla
A pak jsi řekla Já musím jít

Být tenkrát všechno o trochu jinak
Mohli jsme spolu dnes někde pít
Ve čtvrtým járu měla jsi syna
Stačilo jenom nerozsvítit
Vzala tě holka ta jarní voda
Zbylas mi zašedlá na školních fotkách
V paměti dodnes krásně to hlodá
Jak zvláštně chutná fernetovka