U hřiště na zábradlí
Jsme seděli bušili do kytary
Holky říkaly že jsme stejně
Na hlavu padlí
A jako si nás nevšímaly
Že už jsou starý
Nejkrásnější tehdy byla Romana
A taky Klára
A Simona

Kdo byl pro nás nejvíc trapnej
Byl ten kluk co loudil stupnice z klarinetu
Co ani Dajánu nemoh zahrát
Tak byl špatnej
Ale otvíral si okno
Jinak neřek větu
Nejvíc z něho umírala Romana
A taky Klára
A Simona

Jednou hrál na školní besídce
K únorovému výročí
Holky se smály až to zapomněl
Kvůli pohledům přímo do očí
Díval se na ně na žíněnkách
A jen se červenal
A nám byl jenom pro smích
Byl prostě jinej
Stejně cvičil dál
Až ztratil ten ostych
A z okna tryskal klarinet
A voněl jasmín
Jen bůh ví jak mě štval
Když třeba tohle hrál

Časem se i lidi mění
A ten kluk co loudil stupnice z klarinetu
Co ani Dajánu nechtěl zahrát
Tak už tu není
Nejvíc nás vzalo
Jak se pak měl k světu
Nejprve s ním začla chodit Romana
A potom Klára
I Simona

Na abiturientském večírku
Jsem se náhodou dozvěděl
Že teď žije s nějakou Dajánou
Daleko za vodou
To bych taky chtěl
Na parníku Louisiana
Prý na klarinet vyváří
Ó Mississippi kalná
Ten je tak leda
K ruce kuchaři
Dyť je od nás jako já
Říkám si to chce klarinet
A zkouším od Cé
Zatím mě nechtějí
Ani v dechovce

Ale já ti ukážu