Když občas kráčím poli sám
Hlavu otáčím tam kde to znám
A slyším křik a hlahol dětí
Ten drak ti nepoletí

A já se snažil a tolik chtěl
Aby mi letěl a aby mi šel
Už vím jak chutná posměch dětí
Můj letěl až napotřetí

Óóó kampak ty mraky jdou
Jak daleko si letí
A neptaj se jak je ti
Óóó nebíčko nad hlavou
Je to dar či prokletí
Mít všechno až napotřetí

Jakoby někdo proutkem švih
Těch roků v tahu co já všechno stih
Muziky bytů žen a dětí
A brzdil až napotřetí
Óóó kampak ty mraky jdou …

Ne všechno člověk zmůže sám
Však co jsem chtěl to nakonec mám
Většinou už ti draci letí
V tom životním pololetí
Óóó kampak ty mraky jdou …

Jestliže kouzlo dáno je ti
Tak si ho hleď ať neuletí
Je spousta lidí co nemají víc
Spíš nic ani napotřetí
Spíš nic