Dva mladí básníci U Máců na zahrádce
Ťukli si připili život ať chutná jak chce
Smířeni s osudem vyhnali z duše stíny
Co na tom že nikdy nesměli do ciziny

Vždyť i doma je krásně
Tak proč vlastně nepsat básně
Žít stále zasněn a přitom vidět jasně
Jak slunce prasátka vrhá na lysiny
Všem kteří nikdy nesměli do ciziny

Dva starší pánové sedí na zahrádce
Pozorně sledují bublinky v Poděbradce
Pak jeden povstane slavnostně slibme si
Za naše otce syny
Ať do nás hrom jestli pojedem do ciziny

Dva mladí básníci U Máců na zahrádce
Napsali píseň a šlo jim to celkem hladce
Napsali koledy hity i evergreeny
A teď se jen modlí ať nemusí do ciziny

Ale žádný strach i oni pojedou do ciziny
Až na ně dojde odejdou do ciziny