Text: Věra Svobodová, Slávek Janoušek
Zdá se že máš rád ten divný lov
Otrlých lovců vlastních slov
Povolná chuť však s jídlem si roste
Náboje slepé střídají ostré
A čas je vítr v protisměru
Každý tvůj zásah si moc beru
Bezedné noci jsou naším jměním
Poslední slovo se nejvíc cení
Jsme jako dráty co spadly na zem
Počítáme ztráty a jenom blázen
Chtěl by je vrátit do korun stromů
Slova jsou zprávy
Z kamenolomů
Zůstala víra k nedůvěře
Spánky až k ránu bez večeře
Zaťaté prázdné pěsti z dlaní
A smutné boje beze zbraní
Vzdáleni víc než kdo z nás by chtěl
Dosáhni na mě jsem na dostřel
Přestřelky slovní nás neopouští
Tvůj prst je pořád na špatné spoušti
Jsme jako dráty co spadly na zem
Počítáme ztráty a jenom blázen
Chtěl by je vrátit do korun stromů
Slova jsou zprávy
Z kamenolomů
Jsme jako dráty co na zemi leží
Jiskříme zkraty když v létě sněží
Jsme jako vítr oheň a země
Není co ztratit
Dotýkej se mě
Dotýkej se mě
Dokud je čas
Dotýkej se mě
Jsme jako dráty spadaný v lese
Není co ztratit
Dotýkejte se
Dotýkejte se
Teď hned
Dotýkejte se