Včera jsem si myslel
Že už mám to nové myšlení
To staré mám zkyslé
To v každé frontě vypění
Řek jsem si Nebudeš chtít
Mít se pořád líp
No pravda nestáli jsme
Zrovna na příslib
A lidi zevnitř nesli
A kolem spokojené mručení

Jenže přišla na mě řada
A rozdával bych facky jako vy
Jak tohleto zvládat
Proč ten svět je ke mně takový
Z měkčího papíru už měli pouze kladivák
Lepenku celofán a kopírák
Prý se mám postaru ozvat
Ztratím jen své okovy

Ty veselé písně bych zpíval raději
A nejraděj o tom že už je nám hej
Jenže vím že vždycky po krátké naději
Přichází dlouhá beznaděj

Již kdysi jeden klasik
Řekl na to téma dost
Jak dokáže masy
Naleptávat bezradnost
Řekl že národ který musí frontu stát
Když si chce toaletní papír natrhat
Že rychle ztrácí
Revoluční průbojnost

Jenomže ten klasik
Něco nedopověděl
Tu možnost však asi
Předpokládat prostě měl
Co dál ztrácí národ který frontu stál
A ten papír stejně nedostal
Bylo-li to hrůzou nebo leknutím
Že oněměl

Ty veselé písně bych zpíval raději
A nejraděj o tom že už je nám hej
Jenže vím že vždycky po krátké naději
Přichází dlouhá beznaděj

A tak si tady v budce
Spřádám děsné vidiny
Jsem papírový vůdce
A nemám papír ani jediný
Porovnávám denní tisk s dennou tlačí
A vtom ty tlaky vidím z perspektivy ptačí
Prostě už chápu že musím
Vydávat noviny
No prostě jsem pochopil
Proč vycházejí noviny